Stále stejná písnička….

Téměř denně, když s někým mluvím o zpívání, nebo zvu na svůj workshop, nebo doporučuji zpívání jako „osobní terapii“ :-), slyším dokola stále stejné odpovědi:

„Já nemůžu zpívat, mám to doma zakázané – všechno – jen ne zpívat“ !

„Slyšelas mě, někdy zpívat ?..Ne ? Tak buď ráda…ne, to opravdu nejde…!

„Doma mi říkají, že zpívám, jako když kočku tahají za ocas“ !“

“ Stydím se „…..!

apod…..

Chápu, že všichni máme obavy…I když mi tyto věty připadají jako naučené, přesto se zamýšlím nad tím, proč to vlastně tak je – proč je zrovna zpívání takovým zvláštním „osobním vyznáním“ vlastní nedůvěry….

…Vždyť nikdo přece neříká, že musíme zpívat jako Celin Dion…Dokonce můžeme vlastně zpívat, jak chceme, jak se nám to líbí….

Zpívat můžeme všichni, neboť všichni máme hlasivky :-)…(jasně…Gotťák nemůže být každý..)

Já osobně, když zpívám  na veřejnosti, mám neskutečnou trému (i když to třeba na první pohled tak nevypadá)…Chvěje se mi celé tělo, nedokážu se soustředit, a nedokážu si tu píseň ani užít, tak jak bych chtěla…S tím bojuji celý život, a stále to ještě nedokážu moc ovlivnit…..

..Přesto zpívám a miluji to…překonávám sama sebe a dělám radost sobě i ostatním (alespoň doufám)….

Ale zpátky k té nedůvěře….Pořád dokola přemýšlím na tím, co ty lidičky vede k tomu, že zpívání tak moc bojkotují….Když pominu taková zaklínadla, jako že nám kdysi někdo někde řekl, že neumíme zpívat, napadá mě už jen jedna jediná věc…a to je „SEBEODHALENÍ“….

Ano, třebaže si myslíte, že jsem padlá na hlavu, při zpívání se „odhalujeme“! Při každém tónu, který „vypouštíme do světa“, vypouštíme zároveň kousek svého nitra, své duše, svého já…..

…a na toto „svlékání“ není ještě spousta lidí připravená….Nechceme se „odhalovat“  světu, protože by byly viditelné naše bolístky, naše prohry a naše temná místa….V této době „DOKONALOSTI“ sebe sami přesvědčujeme, jak jsme dobří, úspěšní a dokonalí….., takže zpívat, nebudeme – co kdybychom „zapěli“ jeden jediný falešný tón !!! ???….:-(

A já radím, vykašlete se na dokonalost a zazpívejte si ! Díky tomu, můžete třeba tančit se svým vlastním nitrem, a zkoumat  ještě nepoznané kouty vašeho vlastního já !…

…až budete sami doma, zkuste to – zpívejte ( třeba váš oblíbený song )…takové malé rande sám se sebou, které opravdu prospěje :-)…A NEBOJTE, NIKDO VÁS NESLYŠÍ….Zatím…:-)

S láskou

Jana K

P.S.: Jedna píseň pro vás…Jste tak nádherní….:-)… nezpívám dokonale,  ale přesto v písni předávám kus své duše….:-)