Strach z vlastního hlasu

Dlouho jsem nenapsala nic o našich hlasech…vůbec to není z důvodu, že bych se hlasem už nezabývala, ale měla jsem menší „výhybku“ :-)…Jak víte, že předchozího blogového článku, „plácám se“ s jiném vakuu :-)…

Ti nahoře mi to dávají „pěkně sežrat“, a tak mě „cosi“ donutilo sednout opět k počítači a napsat myšlenky, které mě poslední dobou v hlavě poplašeně běhají …

Je to strach z vlastního hlasu ! 

Letos v listopadu se mi splnil jeden z mých „pěveckých snů“ – mám za sebou nádherný koncert s big bandem, s kterým jsem nacvičila pásmo písní naší velké české zpěvačky Věry Špinarové (moje milovaná oblíbená zpěvačka, jenž pro mě byla důkazem existence intuitivního zpěvu, opravdovosti a živelnosti)…

Během příprav a zkoušení na tento „velký den“ jsem překonávala obrovskou řádku mých osobních bloků, přeskakovala osobní mantinely, zkoušela co vše můj hlas vydrží 🙂 – ostatně, jako vždy :-)…A v nejedné chvíli jsem se přistihla, že se bojím svého vlastního hlasu …a to jako fakt ? Nechápala jsem sama sebe…Vždyť jsem za poslední 3 roky udělala takový pokrok !!! Sama v sobě, i v „soužití“ s mým hlasem – Přesvědčená, že mě už nemůže nic zaskočit, jsem sebevědomě zkoušela melodie, které zpívávala Věra Špinarová….

…a najednou jsem narazila na něco, co jsem pozorováním nazvala strach z vlastního hlasu….

A jak jsem zjistila, není to nic neobvyklého….strach z vlastního hlasu jsem totiž pozorovala i u mých kolegů zpěváků…Teď se jim všem musím omluvit, protože oni netuší, že se svého hlasu při koncertě báli :-)…Všichni jsme totiž naší suverenitou, soustředěním, nadšením i „překrýváním trémy“ tento strach krásně schovali…

V jednom okamžiku ( a že to je okamžik hodně vzácný) jsme zažila „předběhnutí času“ – Hmmm, vážně – zpívám a část „mě“ je v čase o několik vteřin napřed !…To způsobuje, že si můžu svůj hlas poslechnut – přímo při písničce, kterou zpívám – asi vám to připadá trošku divné, ale kdo mě zná, musí tušit, že se mi právě tyto „divnosti“ dějí, a dokonce mě úžasně „školí“ !

A právě tam jsem zjistila, jak moc jsem se svého hlasu lekla, vlastně jsem měla opravdu strach – pocit, že hlas není můj, že za mě zpívá někdo jiný, že mohu „vložit“ ještě víc, ale ten úlek mi to nedovolí…

Odposlech ! Zpěvák má na pódiu tzv. „odposlech“, aby slyšel svůj hlas přes všechen ten hřmotný, plný zvuk orchestru, nebo kapely…a právě tady je to všechno krásně vidět – pardon, tedy slyšet…kdejaký zvukař by vám potvrdil, že mnoho zpěváků dává pokyn, aby jeho hlas zesílil v tom odposlechu – zvukař celý „nevrlý“ stále přidává a přidává, a zpěvák se neslyší a neslyší 🙂 🙂 :-)…ksakru, co to je ?…Mé kolegy, se kterými jsme stáli těsně vedle sebe na pódiu a kteří obstarávali vokály písniček, jsem v odposlechu slyšela tak silně !!! a oni přesto chtěli přidat, že se neslyší…neslyší svůj hlas ? nebo chtějí „překřičet“ ten strach ? Čím více je přidává zvukař do odposlechu, tím slabší je jejich hlas a silnější jejich (náš) strach…

Že uslyšíme svůj hlas v celé jeho kráse, tak moc silně – že vůbec nechápeme, jak taková krása může vycházet z našeho hrdla….že zastavíme čas abychom si svůj hlas poslechli, a že se té krásy prostě lekneme !

Říkám si, tak a co teď s tím ? Chci přece nechat znít svůj hlas co nejkrásněji. Nechci ho „držet zpátky“. Potřebuji, aby ukázal co umí. Můj hlas je silný ! Skutečně silný, ale nebýt těch „úleků“, byl by ještě silnější – a to nejen v rovině decibelů, ale také v předávání „léčivých frekvencí“, které přijdou v okamžiku skutečného souznění mé duše a hlasu ! :-)…

Máme se ještě hodně co učit…

Takže popojedem….

S láskou

Jana