Mr..a Tréma !

Nemám ji ráda – je to potvora…

Tréma je zlá, vypočítavá, nepřející, šeredná, nepříjemná tetka!

Kazí co se dá ! A při tom ji nikdo nezve….

Miluju zpívat – tato činnost mě celou pohlcuje…Doma si nacvičím krásnou píseň, užiju si zpívání i hraní na piano plnými doušky – Připravím koncert – těším se – chvěju se – a pak přijde….ONA..

Pokaždé si říkám, jak musím být silná, když přes všechny ty stresy a věčným bojem s otravnou tetkou trémou, zas a znova vystoupím s písničkou, která doprčič měla přece znít uplně jinak – lépe ! A jen kvůli tomu, že vím, že vždycky tahle „můra“ přijde, si nedokážu užít a opravdu vychutnat svoje vystoupení. Jakoby na mě hodila nějaký neviditelný prášek, který všechno pokazí…

Je to neskutečně ubíjející – je to jako plavat proti proudu, vědět, že nikam nedoplavu…Ale z lásky k plavání to dělat znova a znova a znova…..

Nechápu to ! Ta tetka mě trýzní celý život! A já přes to všechno stejně vylezu na to podium a zpívám….Jen si to neužívám tak, jak bych chtěla…

Prý na mě tréma není často vůbec znát – možná jsem dobrá herečka :-))…ale ten „zásah“ hnusné trémy mi způsobuje neskutečné šoky….Jsem jak svázaná neviditelným řetězem – nedokážu se uvolnit (a to ani po pár panákách rumu !!!! 🙂 ), a uvnitř mě je všechno jako „ve válečném režimu“. Srdce buší na poplach, svaly se stahují, krev tuhne, dech se zrychluje, mozek si bere dovolenou….HRŮZA!!!!….A já to mám „nějak“ udělat….hlavně neomdlýt a odzpívat to co mám !!!!

Po každém vystoupení, přijde úleva, ale taky hodně nepříjemný pocit – proč si všechno tohle způsobuju. PROČ TO VLATNĚ VŠECHNO PODSTUPUJU!…Vysvětlí mi to někdo !!???

Často mám pocit to všechno vzdát. Nikde nezpívat, nepořádat koncerty….a byl by klid….

..Jenže…

Příště to udělám zas !…z lásky…a ta je evidentně silnější, než cokoliv….a rozhodně silnější, než jakási nabubřelá, nepřející a vše kazící a ještě k tomu neviditelná…..Tréma !

J.K.